co tu

pondělí 14. července 2014

Co se tam nevešlo #diplomka

Ještě jsem ani nedopsala závěr a už jsem si byla vědoma řady obsahových nedostatků své diplomové práce. Chybí v ní například detailnější popis popularizačních a komunikačních aktivit vědy, mikroblogování, vědeckého blogování a konceptu otevřeného recenzního řízení, dále představení otevřených výukových zdrojů, open notebook science, open code, open source software... Prostě toho chybí mnoho. Mohla jsem zároveň dát více prostoru příležitostem a rizikům otevřené vědy vycházejícím z jiných než definovaných důsledků kola budoucnosti.

Diplomová práce tyto části neobsahuje především z důvodu zachování alespoň trochu přívětivého rozsahu, k jehož limitování jsem se vyjadřovala v minulém žbleptu. A také proto, že na to prostě nebyl čas. Otevřená věda je komplexní záležitostí, kterou dle mého názoru nelze pokrýt znalostmi studenta nav. Mgr. 

Protože ale nemám ráda polovičatosti, tímto bych se ráda omluvila především sama sobě. Že práce není tak dokonalá, jak jsem si představovala .)

Mým 209 116 znaků stran jsem v noci odeslala k finální konzultaci a doufám, že to projde. Strávila jsem nad textem poslední 3 měsíce + nějaký čas ve druhém ročníku. A také čas věnovaný přednáškám, seminářům a školení k otevřenému přístupu, datům a vědě v posledních 4 letech. 

Díky psaní diplomové práce jsem si uvědomila, jak málo stačí k tomu, aby člověk žil v iluzi, že něčemu rozumí. Teď vím, že odborníkem na otevřenou vědu zdaleka nejsem, ale věřím, že princip open science jsem pochopila dostatečně. A také mohu potvrdit, že mě téma i přes veškeré diplomkové výkřiky na blogu či sociálních sítích nepřestalo bavit .)


P. S. Do státnic celou práci zveřejňovat nebudu, má-li ale někdo zájem o zatím stále neobhájenou verzi, může mi napsat na t.simandlova@gmail.com.

pátek 4. července 2014

Kdo to má číst? #diplomka

Fascinuje mě závěr vysokoškolského studia. V jednom se teď zrovna nacházím, dopisuji diplomovou práci... 
V opatření děkana č. 10/2014 se praví, že minimální rozsah diplomové práce je nejméně 108 000 znaků (tj. 60 normostran), maximum není stanoveno. Přesto se vždy na všech diplomových seminářích nebo mezi dveřmi na katedře člověk dozvídá, že to tak (asi) není. Vždyť: "Kdo to má číst?"

Aha. Dobrá. Takže obsah práce nikoho nezajímá? Hlavně že jsme na znak přesně ve stanoveném limitu? Chápu to správně? Jde tedy jen o další čárku na seznamu? 

U nás na oboru máme údajně problém s absolventy. Nedivím se. A věřím, že i jinde je to podobné. Často jde o lenost, možná únavu po 18-20 letech studia. Zaneprázdněnost jinými věcmi, které tak nějak s věkem přichází. Ale na druhou stranu, proč by měl student mít motivaci produkovat +- 60 normostran textu pro text... Když, je-li téma příliš úzké, musí natahovat zbytečnými bláboly, a je-li téma příliš široké, poslouchá ze všech stran: "Neblbni, kdo to bude číst?".

Nevím. Nevím, zda bude mé téma pro někoho zajímavé ke čtení. Stejně tak nevím, zda bude moje diplomová práce vůbec dohledatelná v našem univerzitním repozitáři (což je kapitola sama o sobě). Rozhodla jsem se ale zapřít. Psát ne na znaky, ne kvůli titulu, ale kvůli sobě. Abych si své práce potom mohla vážit. Abych věděla, že jsem napsala diplomku, která je v mých očích úplná, konzistentní. A aby mělo cenu ji číst. 


Snad se mi to i povede ,)