 |
| zdroj: bit.ly/OSlogo |
Dá se říct, že pokud by se nástroje
Webu 2.0 začaly masověji ve vědě používat, tak půjde jistým způsobem o návrat
do minulosti, pouze s jinými - novými - technologiemi. Tomu můžeme rozumět tak,
že se vědecké poznání opět stane veřejně přístupným. Teprve koncem 18. století
se začala věda uzavírat do kruhů s privilegovaným přístupem [Könneker, 2013] -
k informacím, k bádání v izolovaném prostředí, laboratořích. A napomohl tomu i
nárůst státní finanční podpory vědě, která začala vytlačovat sponzorování
aristokraty [Könneker, 2013]. Nástroje Science 2.0 naplňují v mnohém
charakteristiky Open Science, mezi něž patří otevřenost vůči veřejnosti,
demokratizace přístupu k informacím i jejich tvorbě, podpora sdílení,
spolupráce, znovuvyužití výsledků a alternativní cesty získávání nových
informací, ale také kontaktů, kolegů, financí a veřejnosti na svou stranu.
Mimoto je nový způsob šíření a zásahu čtenářů možné například využít pro
alternativní způsoby hodnocení dosahu a vlivu pomocí Altmetrics.
S novými 2.0 nástroji však nepřichází
pouze výhody, ale také určité nevýhody nebo rizika. Velkým problémem je
například nedůvěryhodnost, kterou můžeme chápat dvojím způsobem.
Nedůvěryhodnost služeb a nástrojů, kdy například není jasné, kdo je
provozovatelem, jaký je jeho opravdový cíl, jaká je udržitelnost a
kompatibilita s dalšími službami a nástroji a zároveň nedůvěryhodnost
zdrojů/informací jako takových. Chybí zde klasické peer-review, kterému vědci
přiznávají velkou váhu. Je zajímavé, že přestože vědci např. u literatury
dávají na doporučení svých kolegů, u doporučení přes Web 2.0 jsou
zdrženlivější. [Procter, 2010] Také je problémem roztříštěnost nástrojů. Jak je
patrné z představení příkladů, neexistuje vždy pouze jeden nástroj pro jeden
úkon, ale celá řada. Není přitom jasné, podle čeho si vybrat nástroj pro sebe a
zda bude tato volba správná. Zda nástroj najde dostatek uživatelů či jiných
motivů pro to, aby přečkal déle jak jednu zimu. Vědci však problém Science 2.0
vidí především v časové náročnosti. Už nyní jsou zaměstnáváni více byrokracií a
jinými (zbytečnými) úkony a ve vědeckém blogování, sdílení dat či zapojování do
sociálních sítí tak nevidí smysl a údajně pro to nedokáží najít čas. V
otevřeném prostředí sociálních nástrojů, umožňujících snadné sdílení a šíření
informace, je často také problém určit, kdo byl původním autorem, kdo je
oprávněn informace využít ku svému prospěchu apod. Zároveň využívání Science
2.0 nástrojů často brání neznalost a nedostatečné dovednosti, případně
neschopnost institucí podpořit vědce v používání těchto prostředků nebo dokonce
institucionální zákaz. [Procter, 2010] Posledním příkladem určité nevýhody je
strnulost, s jakou musí tento nový přístup ke způsobu práce ve vědě zápasit. Ač
jsou vědci experimentátory, v tomto se drží zavedeného. Přínos nových nástrojů
nejsou (zatím - doufám) příliš ochotni objevovat.
Jak je vidět, výčet rizik a nevýhod je stále poměrně dlouhý, přesto nemůžeme benefity, které Web 2.0 vědecké komunikaci přináší, nechat bez povšimnutí. Vzhledem k aktuálním diskuzím ve vědeckých kruzích a postupnému příklonu k Open Science, lze do budoucna předpokládat, že pomalými kroky věda nakonec plně dospěje k otevřenosti, sdílení, širší spolupráci, transparentnosti a veřejné přístupnosti. Je však potřeba říci, že k naplnění těchto charakteristik není nutné pouze ovládnout technicky nabízené nástroje, ale také změnit či upravit způsob myšlení a postupy zavedené ve vědecké praxi.
Co dál číst a sledovat?
Connected
Researchers:
http://connectedresearchers.com/
Science in the
Open: http://cameronneylon.net/
(spíše OS)
UK Web Focus:
http://ukwebfocus.wordpress.com
Science 2.0 (asociace) http://www.leibniz-science20.de/
Twitter:
#science20,
#iamscientist
Předešlou část a další pokračování najdete na tomto blogu pod štítkem Sci20Tools. Prezentaci najdete na bit.ly/Sci20prez a postupně doplňovaný seznam různých Science 2.0 nástrojů na bit.ly/Sci20Tools.
Použitá literatura:
Könneker, Carsten; Lugger, Beatrice.
2013. Public Science 2.0: Back to the Future. Science [online]. 4
October 2013, vol. 342, no. 6154 [cit. 2013-10-19]. s 49-50. Dostupný z WWW
(DOI): <http://dx.doi.org/10.1126/science.1245848>.
Žádné komentáře:
Okomentovat