Jsem nemocná, stahuju anglické titulky k Roku ďábla na středeční Czech film club pro Erasmáky a vzpomínám na kdysi .)
Poprvé jsem se s písničkami Jarka Nohavici setkala ve skautu. Starší holky a vedoucí ho hodně poslouchaly, zpívaly a hrály. Byl součástí našich táboráků, putovních písniček, táborů. Všeho. Kvůli Jarkovi a kvůli oddílu jsem se taky začala učit hrát na kytaru. Nestačilo mi jen zpívat. Chtěla jsem si ty písničky umět zahrát. A vlastně jsem i před skoro 2 lety začala kvůli Jarkovi hrát na piano. Kvůli Dlouhé tenké struně... Kterou si sice ještě/už nezahraju, ale byla to tenkrát velká motivace a i teď, když ji slyším, si říkám, že je škoda, že mi ty bílé a černé klapky neříkají pane. Třeba jednou...
 |
| Foto: Žabička |
Poslední dobou se opět vracím k jeho starším písničkám. Rakety, Darmoděj, Robinson, Svátky slunovratu, Hotely... Táhnou mě více než jeho nové - virtuálky a tak. Hlavně proto, že jsem je znala jako první a přitom jim nerozuměla. Teď mi jsou bližší. Teď už to nejsou jen hezké melancholické (a občas veselé) melodie a dobré rýmy. Mají mi konečně co říct.
A nejsem jediná. Je zvláštní, že když se o Jarkovi bavím s kamarády, cítí ten posun také. Nu, to vlastně tak zvláštní není, zvláštní je spíš to, že Jarek v repertoáru vydrží po generace. Začnete ho poslouchat kolem 10 let a vydržíte do smrti. Důkazem toho je, že když hrají Jarka na Country rádiu, táta ho zesílí, máma si pobrukuje a já vylezu ze svého pokoje do obýváku a taky poslouchám. Jarek totiž spojuje a to je na něm to, co lidi táhne. Aspoň myslím. Tedy, doufám .)
Aktualizace 2013-03-04, 16:03
Porovnejte Par nobile s Před dveřmi... Nu, ono asi není možné být neustále originální, když člověk složí tolik písniček .) #objevdne
Aktualizace 2013-03-04, 16:03
Porovnejte Par nobile s Před dveřmi... Nu, ono asi není možné být neustále originální, když člověk složí tolik písniček .) #objevdne
Ano, Nohavica proplouvá generacemi a často spojuje jinak milovníky rozdílných hudebních žánrů. Z folkaře se stal masovou záležitostí - jinak by neplánoval 2 koncerty do O2 arény a je smutné - skvělé (každý škrtne, co uzná za vhodné), že se mu jí - podle mého názoru - vyprodat podaří. Největší kouzlo jeho písní je pro mě s kytarou u táboráku. Souhlasím, že nejstarší písně jsou nejlepší, byť tedy i mezi těmi novými mám taky své favority (taková Minulost...). Ale třeba Virtuálky jsem všechny ani neslyšela... Jsem moc ráda, že dělá projekt A - Z a člověk se dostane k úžasným raritám. Třeba tahle http://www.youtube.com/watch?v=dVGRs6Sm2xc Spojení Nohavici s Plíhalovou kytarou bude vždycky to nejlepší. Škoda, že se asi nepoštěstí vidět ty dva spolu na pódiu...
OdpovědětVymazatTakový "masový folk"... Jako by nestačilo, že český folk je něco jiného, než folk kdekoliv jinde .)
OdpovědětVymazatNa zídce staré kašny je krásná, děkuju za připomenutí .)
A ano, je škoda, že už se asi nikdy nepoštěstí N&P vidět na jednom pódiu. I když, kdo ví .)