co tu

pondělí 4. března 2013

S kým hudebně vyrůstá Čech?

Jsem nemocná, stahuju anglické titulky k Roku ďábla na středeční Czech film club pro Erasmáky a vzpomínám na kdysi .)

Poprvé jsem se s písničkami Jarka Nohavici setkala ve skautu. Starší holky a vedoucí ho hodně poslouchaly, zpívaly a hrály. Byl součástí našich táboráků, putovních písniček, táborů. Všeho. Kvůli Jarkovi a kvůli oddílu jsem se taky začala učit hrát na kytaru. Nestačilo mi jen zpívat. Chtěla jsem si ty písničky umět zahrát. A vlastně jsem i před skoro 2 lety začala kvůli Jarkovi hrát na piano. Kvůli Dlouhé tenké struně... Kterou si sice ještě/už nezahraju, ale byla to tenkrát velká motivace a i teď, když ji slyším, si říkám, že je škoda, že mi ty bílé a černé klapky neříkají pane. Třeba jednou...

Foto: Žabička
Asi rok a půl po tom, co jsem začala oťukávat struny, se náš oddíl rozpadl. Tak jsem si hrála pro sebe. A později i pro neskauty. Kamarády ze střední, kamarády z vysoký. Všichni ho znají. Uvědomila jsem si, že Nohavica je, co se hudby mezi lidmi týče, všudypřítomný. Každý zná alespoň pár jeho písniček. Je to věrný. Začít hrát a zpívat Pochod marodů v jakékoliv společnosti. Někdo se chytne. A nebo Hlídače krav. Na toho se totiž chytnou už i ty nejmenší...

Poslední dobou se opět vracím k jeho starším písničkám. Rakety, Darmoděj, Robinson, Svátky slunovratu, Hotely... Táhnou mě více než jeho nové - virtuálky a tak. Hlavně proto, že jsem je znala jako první a přitom jim nerozuměla. Teď mi jsou bližší. Teď už to nejsou jen hezké melancholické (a občas veselé) melodie a dobré rýmy. Mají mi konečně co říct.

A nejsem jediná. Je zvláštní, že když se o Jarkovi bavím s kamarády, cítí ten posun také. Nu, to vlastně tak zvláštní není, zvláštní je spíš to, že Jarek v repertoáru vydrží po generace. Začnete ho poslouchat kolem 10 let a vydržíte do smrti. Důkazem toho je, že když hrají Jarka na Country rádiu, táta ho zesílí, máma si pobrukuje a já vylezu ze svého pokoje do obýváku a taky poslouchám. Jarek totiž spojuje a to je na něm to, co lidi táhne. Aspoň myslím. Tedy, doufám .)


Aktualizace 2013-03-04, 16:03
Porovnejte Par nobile s Před dveřmi... Nu, ono asi není možné být neustále originální, když člověk složí tolik písniček .) #objevdne

pátek 1. března 2013

Ticho jako TÉma #3


Našla jsem své soukromé jaro.
Rozprostřené po parapetu
v oka mžiku (a) zas bylo pryč.

V hlasitém šepotu postřehla jsem slovo.
To jaro -- to JAro!
Kynulo mi z římsy příštích dní.



Pro všechny, co se na něj tak těší, hlavně pro HV.