Fotografie v době Instagramu

Fotografie v době Instagramu

Úvaha je součástí atestace předmětu ANM50557 - Fotografie v proměnách času, ZS 2012/2013.

Doba, kdy fotoaparát ovládal pouze zkušený fotograf a kdy vytvoření jedné fotografie zabralo poměrně hodně času a úsilí, je nenávratně pryč. První velký průlom nastal s příchodem klasických analogových fotoaparátů určených pro spotřebu běžným uživatelem. Ovšem ještě větší uvolnění nastalo s přechodem z analogu na digitální informaci. Tento průlom je ilustrován na řadě možností nového (digitálního) média, jako je například snadná manipulovatelnost obrazem, ale také snížení finanční a časové náročnosti při pořizování snímků a všeobecná dostupnost. 

Co se týče manipulace obrazem a šíření obrazové informace, nabývá význam digitální fotografie s příchodem internetu a sociálních sítí, včetně různých moderních (mobilních) aplikací, nových rozměrů. 

Dvojí proměna reality a jak se z cvakaře stává umělec

Je-li fotografie považována za umělecké dílo, jsou Flusserovi cvakaři jistou ukázkou degradace nebo možná spíše stereotypizace a vyprázdněnosti tohoto typu umění. Fotografie je v jejich pojetí více náhodným dokumentem okamžiku, než-li promyšleným uměleckým dílem. 

Dle Viléma Flussera [1994] jsou cvakaři autory například fotografií z dovolených, které však nemají primárně univerzální uměleckou hodnotu. Nesou především a často právě jen vzpomínky autorů a případně osob zachycených na snímcích. Nejsou nijak vykonstruované a jsou málokdy tvořeny s jasným uměleckým záměrem. Toto samotné ovšem není důkazem prázdnoty obrazu, ale je jím spíše fakt, že se k těmto fotografiím díky jejich přebujelosti často ani autoři již nikdy nevrací. Nelákají tak, jako barokní malby v galeriích či umělecké fotografie v ateliérech, k návratu, nefascinují. Pohled na cvakaře se však do jisté míry může měnit s příchodem mobilních aplikací a sociálních sítí typu Instagram. Ten umožňuje vylepšovat mobilní fotografie za použití různých digitálních efektů a filtrů a touto post-editací vytvářet z obyčejné (často i nudné) fotografie malé mistrovské dílo, které si dál získává sympatie nejen přátel autorů (followerů), ale i úplně cizích lidí. Instagram a sociální sítě obecně vytváří nový prostor, jakousi virtuální galerii, do které mohou návštěvníci chodit cíleně či náhodně a mohou zde vyhledávat nebo objevovat nové umělce.

V souvislosti s Instagramem mi ale také přijde zajímavé, že, je-li realita zachycená fotoaparátem považována pouze za fotografickou realitu, blíží se takové zachycení po post-editaci další aplikací (např. Instagramem) mnohem více původnímu/klasickému obrazu či malbě, než jak je tomu u běžných fotografií. Každý tento zásah do skutečnosti ji totiž většinou mění ani ne tak kvůli manipulaci s pravdou, ale spíše kvůli manipulaci s estetickou stránkou. Cílem je zde mnohem častěji vytvořit něco krásného či líbivého, nikoliv falšovat realitu či lhát příjemcům informace.

Kdyby však bylo autorovým cílem lhát, neměl by to dnes nikterak těžké. U digitálních fotografií s efekty a filtry totiž nikdo příliš nepochybuje o (ne)autentičnosti snímku. A bohužel to, že fotografie skutečnost zobrazuje jinou, než jaká doopravdy je, ani nikomu příliš nevadí. Lidé nepodrobují fotografii kritice. Nejdou při jejím zkoumání do hloubky, spíše tápají po povrchu a nechávají se jen bavit retro vzhledem či pohledem rybího oka. Dalo by se říci, že jde o jakousi vizuální lenost, která ale není jen dílem Instagramu a post-editace. Může být důsledkem redundance obrazových/fotografických informací v dnešní době obecně. Lidský mozek se brání záplavě fotografií a obrazů, které se na nás tlačí z výloh, reklam, plakátů a billboardů buď selekcí celkově přijímaných informací a nebo pouze povrchovým vnímáním. Na druhou stranu řada lidí velice ochotně avšak mylně přijala cestu poznávání obrazem za snazší oproti získávání informací z textu. Je-li pro ně však těžké kriticky myslet nad textem, stejné je to i u obrazu, který ale při letmém pohledu vzbuzuje v člověku dojem, že přijal vše, co nabízené zobrazení přenáší. Například nejen děti dnes nahrazují povinnou školní četbu filmovým zpracováním, ale i dospělí se rádi nechávají ošálit fotomontážemi a různými pikantnostmi zachycenými na fotografiích v bulvárních časopisech, které při zběžném pohledu ráno v rukou cestujících v městské hromadné dopravě převládají nad kvalitní literaturou či seriózními novinami. Ve své podstatě však nejde tolik o dobrovolnou lenivou reakci, ale spíše o nevyhnutelný vývoj, bez kterého bychom se v dnešním obrazovém světě nejspíše zbláznili, jak je patrné z popisu doby, která se nás snaží svým důrazem na všudypřítomné vizuálno vysát. Obrana proti explozi obrazových informací Instagramem a podobnými zkrášlujícími nástroji je tak vlastně ještě relativně mírnou a koukatelnou reakcí, která odráží dnešní povrchní způsob života.

Použitá literatura

FLUSSER, Vilém. Za filosofii fotografie. Praha: nakladatelství Hynek, s.r.o., 1994. 73 s. ISBN 80-85906-04-X.