Portréty malých / velkých osobností

Portréty malých / velkých osobností 

Recenze je součástí atestace předmětu ANM50557 - Fotografie v proměnách času, ZS 2012/2013.

Výstava: Portraits by WOWE

2. 11. 2012 — 6. 1. 2013

Leica Gallery Prague

Pražská Leica Gallery patří svým rozsahem mezi menší, dalo by se možná říci i komornější, galerie zaměřené výhradně na vystavování fotografií, přesto představuje pro uměleckou i laickou veřejnost prostor s vytříbeným vkusem. Aktuální výstava Portraits by WOWE se však svou vytříbeností může zdát pro mnohé návštěvníky poměrně diskutabilní. 

Druhý listopadový den byla otevřena v Leica Gallery výstava s názvem Portraits by WOWE. Celkem 57 vystavených fotografií představuje průřez dílem německého fotografa známého pod pseudonymem WOWE. WOWE, vlastním jménem Wolfgang Wesener (1960), studoval na počátku 80. let 20. století obor Communication Design na německé škole Folkwangschule Essen a již v době studia se aktivně věnoval fotografování. V roce 1984 se odstěhoval do New Yorku, kde asistoval při focení nočního života pro Details Magazine Hansi Namuthovi a Evelyn Hofer. Od roku 1986 fotografoval pro časopis FAZ Magazín a tato spolupráce trvala celých 20 let. Fotografoval však i pro další časopisy jako Vanity Fair, Stern, či The New Yorker. Právě z tohoto období fotografické kariéry je zastoupeno v souboru Portraits by WOWE nejvíce prací. 

WOWE se zaměřuje na portrétní fotografii, a to jak barevnou, tak i černobílou, která ve vystavovaném výběru více dominuje, snáze upoutá návštěvníkovu pozornost. Paradoxně jde však z velké části o portréty méně známých, ne-li neznámých, osobností, než v případě barevných fotografií, které se zaměřují na vyobrazení slavných person z řad uměleckých, politických, sportovních či průmyslových. Vystavený soubor je údajně tím nejlepším, co WOWE doposud nafotil a za co je toliko uznáván. Sama galerie uvádí, že fotí snímky s nadčasovou kvalitou, jakou se může pochlubit jen několik málo skutečných mistrů. Pohledem obyčejného návštěvníka však mohou jeho práce vzbuzovat protichůdné pocity, kdy na jednom konci stojí fascinace velkým jménem, na které se z mnohých stran snáší chvála, na straně druhé zklamání z precizních, avšak často fádních a nevýrazných fotografií různých osobností.

O WOWEho díle se nedá říci, že by vzbuzovalo kontroverzi. Svou prací se nesnaží prvoplánově provokovat, nezobrazuje postavy v nestandardních či netypických situacích, ale bohužel jeho fotografie ani nijak zvlášť nevyčnívají. Jde o čistě provedené ikonické portréty, dotažené do nejjemnějších detailů, které však postrádají konkrétní autorův rukopis, podle něhož by byly rozpoznatelné mezi fotografiemi jiných portrétních autorů. Pro návštěvníka tak může být možná mnohem zajímavější spíše samotná skladba a rozmístění fotografií. 

Kupříkladu vedle fotografie Václava Klause, který je často kritizován za netolerantní přístup k sexuálním menšinám, visí portrét Annie Leibovitz, přední americké fotografky, která patří mezi známé queer osobnosti (po dlouhá léta byla partnerkou Susan Sontag, jejíž fotografie ve výběru na výstavě také nechybí). Z lineární skladby portrétů známých či významných osobností může návštěvníka dále vytrhnout fotografie s názvem “Samir a Anya”, která bez jakéhokoliv dalšího komentáře zobrazuje sedmiletá dvojčata, o nichž víme pouze to, jak se jmenují a že stojí v Seattlu. S výjimkou fotografie WOWEho synů jde o jediný vystavený snímek, který nezobrazuje portrét někoho významného či úspěšného, ale působí spíše jako dokumentární fotografie jedné chvíle, jednoho okamžiku.

Jak již bylo zmíněno, výstava láká především na takové ikony, jako je Andy Warhol, kterého WOWE zachytil s autorovou pop-artovou podobiznou 2 měsíce před jeho smrtí, bývalá pornoherečka a italská politička Ilona Stallerová známá také pod uměleckým jménem Cicciolina, závodník Formule 1 Michael Schumacher či například spisovatel a beatník William Burroughs. Návštěvníka však spíše upoutá ta část výstavy, která zachycuje méně světoznámé, avšak nikterak nevýznamné osobnosti. Jsou jimi například čínsko-americký architekt I. M. Pei, autor přístavku sklo-ocelové pyramidy v pařížském Louvre, krajinářka April Gornik, hudebník Nobukazu Takemura, skladatel a vůdčí osobnost minimalistické hudby Steve Reich a mnoho dalších. Tento soubor fotografií je z velké části ukázkou pozdějších prací, které, jak sám WOWE tvrdí, často vznikaly z vlastního popudu autora, nikoliv na zakázku, a je z nich více patrný osobnější přístup vyvolaný vlastním výběrem. Snímané osoby často nesedí toporně v ateliéru, ale jsou zachyceny v prostředí, které je jim blízké, které je spjato s jejich působením a zasazuje je tak do širšího kontextu. Notnou dávku přitažlivosti a jistou atmosféru těmto fotkám také dodává absence barev a hra kontrastu světla a stínu, neboť jde o snímky černobílé. Kromě vystavených fotografií jsou některá další WOWEho díla také promítáná na obrazovce v galerii. Zde nechybí například portrét Václava Havla apod.

Udělat si vlastní obrázek o tvorbě Wolfganga Wesenera mohou návštěvníci Leica Gallery Prague každý všední den od 8:00 do 21:00 a o víkendu od 14:00 do 20:00, a to až do 6. ledna 2013, kdy výstava končí.

Více informací o galerii: http://www.lgp.cz