Na lidi v mém okolí přichází podzim. Všimla jsem si toho na jejich tvářích. Málokdo se teď usmívá. Je sice pravda, že s padajícím listím lidi vpadnou do podovolenkové práce, dohánějí studijní resty a navíc se blíží Vánoce. To je pak potřeba se stresovat dvojnásob, jinak by to nebyly svátky klidu a míru. Podivná tradice. Tak všeobecně prostě není moc důvodů k usmívání. Ale ono jak se to vezme.
Cokoliv, co ne/děláme, ne/děláme z vlastního rozhodnutí. Lidi se většinou neradi rozhodují, nebo se přinejmenším bojí a raději by rozhodování nechali na ostatních. Každý z nás je ale ve svém rozhodování svobodný. Tedy, když pominu ta rozhodnutí, která jsou učiněna z donucení, nebo kde člověk neměl na výběr.
Pokud si správně pamatuji, byl to Sartre, který říkal, že svoboda je nevyhnutelně spjata s odpovědností.
Copak se lidi bojí být odpovědní za to, že se rozhodnou pro úsměv?
Teď se usmívám... protože to zrovna ode mě zní dneska ohromně směšně. Místo odpovědného rozhodnutí jsem si hodila korunou. A tak prý nakonec nic nebude. Nebo jo, ale jen na chvíli. Žádné zvraty. A tak.
Z-odpovědnost. Odpovídat. Zpovídat. Se. Sám sobě.
Druhým se vždycky radí líp.
Žádné komentáře:
Okomentovat